Krátký fejeton: Na prvním závodě jsem skončil zklamaný a skoro poslední. Víte proč?

Krátký fejeton: Na prvním závodě jsem skončil zklamaný a skoro poslední. Víte proč?

V dubnu 2019 jsem po souboji s vlastní obezitou usoudil, že nastal čas splnit si sen a splatit dluh: ve 41 letech se podruhé v životě od 1. stupně základní školy postavit na start běžeckého závodu.

Volba padla na Běh Javorkou v České Třebové. Šestikilometrová trať a jen deset kilometrů od domu, takže i kdybych se úplně zničil, cesta domů byla pořád kratší než moje tehdejší představa o běžecké kariéře.

Byl krásný slunečný den. Já si na něj ale zkušeně oblékl dlouhé zimní elasťáky. Přece nebudu riskovat nachlazení ve chvíli, kdy jsem se rozhodl otestovat kapacitu svých astmatických plic.

.

Startovní číslo 61 jsem si připnul tak, aby nebylo vidět břicho. Součet číslic dával sedmičku, což jsem považoval za jasné znamení, že dnes přijde velký výsledek. Nepřišel.

Po startu jsem vyrazil jako utržený vagón. Nadšení výrazně převyšovalo zkušenosti. Trať vedla po okruzích parkem, nahoru, dolů a pořád dokola.

Do cíle jsem dorazil téměř poslední a dost zklamaný. Ve výsledkové listině jsem nestačil ani ženám, které byly o poznání starší než já.

V úterý však přišel nečekaný obrat nálady. Známý mi napsal:

„tobě se na závodu v Javorce tak líbilo, že jsi běžel o 1 kolo navíc.“

Až tehdy jsem zjistil, že jsem v zápalu boje absolvoval o celý 1 okruh více než ostatní.

Rozhodl jsem se přihlásit na další běžecký závod. Ne proto, že bych v sobě objevil talent. Jen jsem potřeboval napravit historickou nespravedlnost a dokázat si, že tentokrát budu rychlejší než o generaci starší závodníci.

Kilogramy mizely, závody přibývaly a ze zadýchaného tlouštíka se časem stal rádoby běžec, který občas lokálně skončí na bedně. Ale to už je příběh na jiný fejeton.

…toto bylo pokračování prvního fejetonu: Krátký fejeton: Jak mi v osmi letech ukradli běžeckou kariéru - Junior1977

javorka 2.png