Vltava Run 2026 je štafetový běžecký závod, který vede podél řeky Vltavy z jižních Čech až do Prahy. Týmy složené z několika běžců si mezi sebou střídají úseky a společně zdolávají trasu dlouhou přes 360 kilometrů. Závod nabízí jedinečnou kombinaci sportovního výkonu, týmové spolupráce a nádherné české krajiny. Vltava Run je oblíbený jak mezi výkonnostními běžci, tak mezi amatéry, kteří si chtějí užít atmosféru velkého běžeckého dobrodružství.
Ročník 2026 právě skončil (sobota 9. 5. – neděle 10. 5. 2026). Nikdy jsem tento závod neběžel, ale to mi nebrání vyzpovídat jednoho z účastníků – vysokomýtského hobby běžce Lukáše Doležala.
1. Za jaký tým jsi běžel, kolik žen a mužů bylo v týmu a s jakým výsledkem jste doběhli?
- Běžel jsem za tým Simply Fresh, což byl jeden ze sponzorů tohoto závodu. Parta zaměstnanců této firmy si udělala teambuildingovou akci spojenou s marketingovými povinnostmi. Jelikož jim jeden běžec chyběl, přizval mě můj kamarád k nim jako součást týmu. Byli jsme namixovaný tým, kde bylo 7 žen a 5 mužů. Konečný výsledek nebyl až tak důležitý, a to neříkám jen proto, že jsme skončili na chvostu výsledkové listiny. Celkové 316. místo neberu jako neúspěch, naopak. Celkový čas 38 h 50 min 51 s se určitě dal vylepšit. Máme rádi výzvy, a proto jsme si závod prodloužili. Jelikož jsem se já i Jakub Novák, který mě přihlásil, ztratili, prodloužili jsme si trať o cca 6 km. Co čert nechtěl, bylo to zrovna v jedněch z nejtěžších úseků s označením náročnosti 4 a těžkých trailových podmínkách. Takže se to dost projevilo i na výsledném čase. Nutno podotknout, že to nebyla chyba špatného značení trasy, ale naše blbost. Asi jsme se moc kochali přírodou.
2. Jaký byl pro tebe nejhezčí zážitek ze závodu?
- Nejhezčí zážitek pro mě byla asi právě ta příroda. Užíval jsem si krásy naší přírody jak na trati, tak mezi přejezdy. Je tam opravdu krásně. Počasí vyšlo na jedničku, kam se člověk podíval, jen zeleň, malebná údolí, krásné lesy, vodní toky, prostě pecka. Nádherných zážitků bylo ale víc. Jakožto amatérský běžec, který se k závodění propracoval až nedávno, musím vyzdvihnout běžeckou kulturu. Myslím to tak, že ani v takhle velkém závodě jsem nepotkal jediného člověka, který by nebyl milý. Závodníci, kteří byli už od pohledu běžecky úplně jinde a ambice měli na nejvyšší příčky, se chovali s respektem. Podporovali mě, hecovali, pomáhali. Další, co musím vyzdvihnout, byl tým Nadace Leontinka ( Homepage | Leontinka / Facebook )Tým složený z nevidomých běžců a jejich vodičů mi ukazoval, že hranice lidské vůle a odhodlanosti jsou úplně jinde. Neskutečný respekt těmhle frajerům, kde si vedle nich člověk uvědomí, že moje „nejde“ je jen trapná výmluva, která se přetavila v další motivaci překonávat všechny překážky, a to nejen sportovní. Krásných zážitků bylo tedy opravdu hodně, jeden hezčí než druhý, a jelikož jsem doběhl teprve včera, jsem toho plný a nevím, co vyzdvihnout dříve.
3. Co bylo pro tebe osobně nejtěžší – spánek, únava, jídlo, orientace nebo doprava?
- Nejtěžší pro mě byla asi únava. Byl to můj první závod tohoto druhu, kde jsem si vyzkoušel mnoho svých poprvé. Poprvé jsem běžel vícedenní závod. Poprvé jsem běžel v noci. Poprvé jsem běžel kombinaci trailu se silnicí… Náš tým udělal maximum pro pohodlí běžců, takže bylo zařízeno ubytování, vozy na přejezdy… Na spánek nebylo moc času, s tím jsem ale počítal. To, že jsem s tím počítal, ale neznamená, že mi to nedalo pořádnou facku. Stejně jako jsem si nedávno uvědomil při svém prvním půlmaratonu, příprava v hlavě je sice fajn, ale až ten zážitek a zkušenosti jsou to opravdové zrcadlo. Nebyl prostor pro správnou regeneraci, anebo to zkrátka jen neumím tak rychle. Každý úsek pro mě byl tedy čím dál náročnější, a to nejen kvůli přibývající únavě, ale i kvůli stupňující se náročnosti mých úseků. Náročné bylo tedy i nastavit hlavu, kde jsem se předem obával svého prvního trailu na závěrečném úseku s velkým převýšením. Jak jsem zmiňoval na začátku, na tomto úseku jsem se dokonce ztratil. Ostré slunce, vedro, únava, nepozornost… to vše dohromady znamenalo přehlédnutí odbočky a prodloužení trasy. Naštěstí jsem si svou chybu uvědomil relativně včas, a tak ztráta nebyla až tak veliká. Musím se ale přiznat, že mě to docela zlomilo v hlavě. Úsek, ze kterého jsem měl největší obavy, a já se ztratím už po pár kilometrech. Převýšení, které jsem do té doby nikdy neběžel, a já si ho ještě „vylepším“. To nevymyslíš… Zanadával jsem si, jak jsem šikovný, a vyrazil na trať zpět. V hlavě se mi promítalo to, že už nemůžu, že jsem zklamal tým a zkazil mu to. Jelikož jsem celoživotně týmový hráč, o to víc jsem na sebe byl naštvaný. Každopádně vzdávat se moc neumím, a tak jsem se vztek sám na sebe snažil přenést do výkonu. Myslel jsem i na tým Nadace Leontinka, kde mých pár metrů navíc není žádný problém, ale zase jen výmluva. Tak budu mít horší čas, tak si sáhnu na dno… no a? Cestou mě podporovali jak běžci, tak pořadatelé a dokončil jsem i tento úsek. Předal jsem štafetu v Živohošti, naložil si nohy do Slap a byl šťastný. Došlo mi, že je to za mnou, že jsem to zvládl. Přemítal jsem v hlavě nabyté zkušenosti. Na pokraji vyčerpání, přesto s úsměvem na tváři.
4. Pokud bys běžel znovu, co bys změnil nebo udělal jinak?
- Dobrá otázka, asi bych více trénoval. Jsem vyloženě amatérský běžec a spíš sportovní nadšenec, takže nemám naběháno tolik. Připravoval jsem se na půlmaraton, který je už ale nějaký ten týden za mnou. V době mezi půlkou a Vltavou jsem trénoval spíše vlažně, a to hlavně z časových důvodů. Nemohu říct, že bych Vltavu podcenil, ale ta náročnost mě zaskočila. Tři náročné úseky v rozmezí cca 24 hodin. Zhruba čtyřicet kilometrů a pět set nastoupaných metrů. Pár hodin spánku, noční běh. Spousta kilometrů na přejezdech. Na tohle vše se dalo připravit líp. Příště bych taky do tohoto závodu šel ne jako „doplňkový kus“. Tým, se kterým jsem to absolvoval, byl poskládaný ze směsice úžasných lidí a klidně bych to s nimi absolvoval znovu. Ale tím, že jsem přišel jako poslední část skládačky, jsem nemohl mluvit do výběru úseků a vyfasoval, co zbylo. A věř nebo ne, byť jsem si to ve finále vlastně strašně užil a bez podcenění náročnosti ostatních úseků, možná bych si vybral pár jiných. Mělo to tak ale být a je to spíš sranda. Moc týmu děkuji za krásný zážitek a za to, že mě mezi sebe vzali jako jednoho z nich. Bylo to super. Respekt všem, zvládli jsme to spolu jako tým.
5. Jaký další běžecký zážitek nebo závod tě teď láká?
- Láká mě toho vícero, musím si ale uvědomit, kde v běhu jsem a co je moje reálná možnost. Žádný připravený seznam závodů nemám, spíš to beru tak, jak to přijde. Původně byl můj letošní cíl právě ta Vysokomýtská půlka a tu mám za sebou. Vltava do toho vlítla víceméně náhodou. Teď v neděli mě čeká ve Vysokém Mýtě Dobroběh ( Facebook). Další víkend Mejto 1K, pořádané Jakubem Dudychou. Co bude dál, nevím, ale něco asi vymyslím. Budu dál rekreačně běhat a něco mi do cesty zase vleze.
Galerie
