Čím déle člověk běhá a čím je starší, tím se seznam bolavých částí těla prodlužuje rychleji než osobní rekord na maratonu. Nejdřív bolí koleno. Pak achilovka. Následně hamstring, holeň, fascie, spodní záda, kyčel, lýtko, tříslo a časem i části těla, o kterých běžec do té doby netušil, že je vůbec má.
První pomoc přichází z Facebooku. Zkušení běžečtí vlci přesně vědí, co pomůže. Někdo doporučí ledovat, jiný nahřívat, třetí běhat více a čtvrtý méně. Když rady odporují jedna druhé, je to znamení, že jsou určitě odborné.
Potom přichází YouTube. Za dva večery běžec získá pocit, že vystudoval ortopedii, fyzioterapii a částečně i neurochirurgii. Když ani to nezabere, nastupují zázračné preparáty z reklam. Masti, gely, kapsle a výtažky z rostlin, které rostou pouze na severním svahu himálajské hory, kam se člověk dostane jen za úplňku. Když nezaberou ani ty, nastupuje těžký kalibr: Ibalgin, Nimesil a další farmaceutické gentlemanské dohody mezi běžcem a bolestí.
Další zastávkou bývá ortoped. Ten si vyslechne příběh a pronese legendární větu: „Člověče, neběhejte.“ Následují léky proti bolesti, ortéza, rehabilitace a pocit, že problém byl elegantně předán někomu jinému.
Čas od času přijde masáž. Pak tejpy. Běžec lepí a lepí a lepí. Po několika pokusech vypadá jako mumie, která se omylem přihlásila na půlmaraton.
Poslední záchranou jsou fyzioterapeuti v širokém okolí. Někteří běžci jich znají víc než vlastních příbuzných.
A pak přijde kruté poznání. Žádná zkratka neexistuje. Nakonec stejně nezbývá nic jiného než rozumně posilovat celé tělo, komplexní strečink, protahovat se dynamicky i staticky, dobře jíst, pít, spát a… odpočívat. Což je velmi nepříjemná zpráva, protože ze všech metod je právě tahle nejméně kouzelná a nejvíc funguje.
Přes zimu bude méně závodů. Budu trénovat a psát víc takových rádobyvtipných nesmyslů. Tak pokud chceš, můžeš mě sledovat na těchto stránkách www.junior1977.cz nebo ve skupině facebooku: JUNIOR 1977, Přespolní běh & běh do vrchu. 
Galerie
