V sobotu 11. července 2026 se v Heřmanicích u Králík uskutečnil už 8. ročník závodu Králický Sněžník BEZE STOPY. Hlavní závod odstartoval v 11:00 hodin a běžce čekala opravdu královská horská trať – 14 km s převýšením 1050 m+ ve směru Heřmanice – Výčnělek- Jelení Vrch - Klepáč – Malý Sněžník - Králický Sněžník.
Závod měl i svoji symbolickou atmosféru. Start pomohli odstartovat Krulišák a Rozvodnice, známá také jako Grulišačka nebo Sněžnička. Krulišák, jehož jméno vychází z německého názvu města Králíky – Grulich, je podle pověsti ochráncem místních hor, lesů, zvířat a drsné přírody. Rozvodnice zase připomíná jedinečnost Králického Sněžníku jako významné hydrografické křižovatky, odkud vody odtékají do tří moří – Severního, Baltského a Černého. startovní brána před startem... Heřmanice u Králík
Podmínky byly pro horský běh téměř ideální. Teplota se pohybovala kolem 15 stupňů, počasí bylo polojasné až jasné a trať nabídla vše, co k poctivému horskému běhu do vrchu patří. cíl na Kraličáku
Vítězem hlavního závodu se stal Tomáš Křivohlávek z Nového Malína, který zvládl náročnou trať za 1:15:40. Mezi ženami byla nejrychlejší Klára Kačerovská z Lokomotivy Beroun v čase 1:32:32. král a královna
Na kratší juniorské trati ze sedla Puchača byli nejrychlejší Václav Liskovský ze SKI Police nad Metují časem 32:41 a Matylda Pohlová, rovněž ze SKI Police nad Metují, která doběhla v čase 46:34.junioři 1.Liskovský Václav, 2. Brůna Michal, 3. Komas Francizsek
Pro připomenutí – traťové rekordy drží mezi muži Tomáš Lichý časem 1:10:34 a mezi ženami Hana Švestková Stružková časem 1:23:58.Tomáš Kyncl útočí
Zajímavostí letošního ročníku byla také fanynka na trati – kamarádka Honzy Šimůnka, paní Bineth Faru z ostrova Malaita, který patří k Šalamounovým ostrovům. Pro horský závod na Králický Sněžník to byla opravdu milá a neobvyklá rarita.
Po doběhu většina závodníků ještě zklusala přibližně 5 km k Vilemínce, odkud je odvezl přistavený autobus. Několik vytrvalců se však vydalo zpět během až do Heřmanic, kde na účastníky čekalo pohoštění a slavnostní vyhlášení výsledků. vítězná juniorka Matylda Pohlová
Velké poděkování patří organizátorům z AK Račí údolí, především manželům Švestkovým, kteří opět připravili krásný, poctivý a atmosférou výjimečný závod v srdci hor. Mozek a srdce závodu, manželé Švestkovi
3 otázky – rozhovor sám se sebou Junior 1977..startovní číslo 064, boj s větrnými mlýny
1. Jak se ti běželo?
Tento závod jsem běžel už potřetí a pokaždé znovu zjišťuji, že se jedná o úplně jiný terén, než ve kterém běžně trénuji a závodím v okolí České Třebové a Ústí nad Orlicí, například v rámci Iscarex poháru.
První část závodu v lese a na louce je tomu ještě poměrně podobná. Jakmile ale přijdou kameny, skály, šutry, nepravidelný krok a velké převýšení, je to úplně jiná disciplína. Na převýšení 1000m + jsem trénoval, ale znovu se dostavily křeče do lýtek, které jinak nemívám ani po několika hodinách na kole nebo při 20-30km běhu v běžných orlických kopcích.
AK Račí údolí
2. Jaké byly tvoje ambice?
Mojí ambicí bylo umístit se v první polovině kategorie muži B, 40–49 let. To se mi sice podařilo, ale výsledný čas byl pomalejší, než jsem očekával.
3. Jaký byl tvůj cíl?
Měl jsem čtyři cíle:
nezranit se,
zaběhnout závod v čase 1:35–1:40,
stihnout první svozový autobus kvůli rodinným povinnostem,
napsat krátkou reportáž o závodu.
Časový cíl se mi kvůli křečím do lýtek splnit nepodařilo. Do cíle jsem doběhl v čase 1:42:22.
Je pravda, že není úplně sportovní odjet před vyhlášením výsledků a nezatleskat soupeřům na stupních vítězů, ale tentokrát jsem opravdu potřeboval stihnout první svozový autobus kvůli rodinným povinnostem.
Poslední cíl – napsat drobnou reportáž o závodu – jsem si právě teď splnil.
