Když sprinterka objeví půlmaraton: premiéra v Římě

V poslední době čím dál častěji slýchám o prodloužených víkendech v zahraničí. Někdo navštíví památky, dá si dobrou kávu a mezi tím si jen tak odběhne půlmaraton. Já na svoji zahraniční běžeckou premiéru teprve čekám, ale to mi nebrání vyzpovídat někoho, kdo už tento level odemkl.

Iva Skalická z Vencl týmu Ústí nad Orlicí se dosud věnovala hlavně kratším tratím. Svůj první půlmaraton si však zaběhla rovnou ve Věčném městě. A když už má člověk absolvovat premiéru, proč nezačít v Římě?

Wizz Air Rome Half Marathon by Brooks 2026 se odehrál v neděli 18. října 2026 v srdci italské metropole.

Závod vedl historickým centrem kolem těch nejslavnějších památek. Běžci míjeli Koloseum, Circus Maximus i další místa, která většina turistů obdivuje z chodníku, zatímco oni kolem nich probíhali v běžeckých botách.

A právě v tom je možná kouzlo podobných akcí. Člověk neběží jen za výsledným časem. Na pár hodin se stane součástí města, jeho historie i atmosféry. Pro někoho je půlmaraton sportovní výkon. Pro jiného zážitek. A v Římě může být velmi snadno obojím.

1. Jsi sprinterka. Co tě přimělo vyměnit krátké tratě za půlmaratonských 21 kilometrů?

Před pár lety bych odpověděla, že to v životě neuběhnu. Dlouhé běhy jsem vždycky flákala a jít další den po závodech vyklusat? Nikdy jsem nešla. Moje disciplíny stále zůstávají do 400m (teda doufám, že to tak bude i po Římě). Ale tahle myšlenka vznikla vloni v říjnu na soustředění, kdy jsme naběhali tolik kilometrů, že jsem si řekla, že to dám.

2. Proč sis pro svůj první půlmaraton vybrala právě Řím? Byly hlavním lákadlem běžecké zážitky, italská káva, těstoviny, památky, nebo jednoduše atmosféra samotného města?

Úplně jednoduše, miluju růžovou barvu a vloni na mě právě v době soustředění začaly všude vyskakovat videa právě z tohohle půlmaratonu, který je pod záštitou společnosti Wizz Air = všechno růžové a doběh po růžovém koberci ke Koloseu, řekla jsem si, že to musím zažít, a už jsem kupovala letenky.

3. Jak se liší atmosféra závodu v Itálii s desítkami tisíc běžců od atletických závodů, na které jsi zvyklá v České republice?

Vzhledem k tomu, že jsem zvyklá běhat jen na dráze, na startovní výstřel a naplno, bylo tohle něco úplně jiného. Ta atmosféra mě úplně pohltila. Najednou se mnou běželo spoustu lidí a po trati bylo nespočet fanoušků s billboardy, které vás podporovali. Nejhezčí bylo, když četli jména na startovních číslech, doteď si pamatuju nějaké Čechy, kteří na mě křičeli „pojď Ivčo, pojď‘“ a já v tu chvíli absolutně netušila, jak znají moje jméno.. pak mi to došlo.

4. S jakým časem jsi do závodu nastupovala a jak se ti půlmaraton běžel?

Chtěla jsem čas pod 1:50hod a tempo okolo 5min/km. To jsem si říkala, že by bylo krásný, hlavně, abych si to užila a ne jen trpěla. V hlavě byl sen dát tempo běhu pod 5min/km, ale říkala jsem si, že na to nemám, třeba jednou. A byl z toho čas 1:38:45 s tempem 4:40min/km. Doběhla jsem do cíle a brečela. O tomhle času jsem jako sprinterka ani nesnila. Běželo se mi celou dobu krásně, čekala jsem na krizi, která nepřišla. Doběhla jsem a říkala si, že bych mohla běžet ještě dál. Rodiče z toho fandění byli unavení víc než já.

5. Jsi učitelkou na Střední škole uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí. Máš mezi studenty s uměleckým zaměřením také sportovní nadšence, kteří by si podobnou trať troufli zvládnout stejně jako jejich učitelka?

Jedna výjimka z ročníku by se třeba našla, ale spíš komukoliv jsem to řekla, tak jen koukali a říkali, že jsem hustá.

6. A teď ta nejdůležitější otázka: zůstane Řím jednorázovým dobrodružstvím, nebo jsme právě byli svědky zrodu nové půlmaratonkyně? Láká tě další půlmaraton v České republice, nebo třeba někde jinde v Evropě?

Ještě asi chvilku zůstanu u svých 100 m a pak, kdo ví. Ale z tohohle by mohla být hezká tradice.