Běžecké devadesátky - sedmero otázek na mistra ČR v maratonu a elitního atleta Pavla Baběráda

Běžecké devadesátky - sedmero otázek na mistra ČR v maratonu a elitního atleta Pavla Baběráda

Nezmeškej žádný nový článek — klikni a sleduj mě na WhatsApp kanálu

Znáte mistra České republiky v maratonu z roku 1993 a běžeckého trenéra Pavla Baběráda? Svůj nejlepší maraton zaběhl v čase 2:19,07. Na půlmaratonské trati dosáhl výkonu cca (Pavel neví přesně, ale určitě pod 1:07). Další osobní rekordy: 5000m – 14:58, 10 000m – 30:48.

(Pavlova poznámka: Tady bych chtěl ještě podotknout, že jsem vážně s během začal co se týče věku pozdě - na vojně z roce 1983-84, a na svoje běžecké snažení jsem se díval jako na snažení regionálního běžce, nic víc a nic míň )

Pavel je majitelem úspěšné sportovní prodejny Baboš sport a běžeckého e-shopu #babos-sports# , kde je jednoznačná snaha o odbornost. V minulosti se aktivně věnoval atletice, především delším běhům. Zkušenosti ze sportu dnes využívá při vedení své činnosti, kde klade důraz na znalosti, které i jen zdánlivě souvisí s během.

P5.jpg

Zeptal jsme se Pavla na vzpomínky z devadesátek:

Jak bys popsal atmosféru v 90. letech 20. století? V „divokých devadesátkách“ byl sport spíše na okraji společnosti. Jaké byly vztahy mezi závodníky a jak se lidé dívali na běžce?

Osobně při svém běhání v 90. letech jsem žádnou "divokost" neviděl. Trénoval jsem jako roky před devadesátkami i jako roky po devadesátkách. Sport a běh nevidím v té době jako okrajovou činnost. Běhal ten, kdo si k této aktivitě našel cestu a viděl v tom naplňování svého způsobu života. Rozhodně běh nedělal nikdo, kdo by ho bral jako módní záležitost a že je díky tomu "in". Buď jsi měl běh rád a dělal jsi pro to maximum (alespoň tak jsem to dělal já) a nebo jsi ho nedělal. Neviděl bych v tom nic složitého. A co hlavně, běh byl především sport a ne, jak to bývá v hodně případech nyní, že je všechno jen ne právě ten sport.

A co se týče vztahů, tak každý, kdo se v závodě postavil na start, byl soupeř. A důležitý byl výsledný výkon jak časový, tak co se týče porovnání s výkony soupeřů. Jednou jsi soupeře porazil a jednou zase on tebe. Účast v závodě se nijak nehodnotila (vyjma snad mistrovských závodů, kdy jsi musel splnit určitý výkonnostní  limit, aby jsi se mohl zúčastnit), stejně tak, že jsi závod dokončil. Já jsem to viděl a i dnes vidím tak, že druhý je první poražený!! A jak se dívali lidé na běžce?? Kolem sebe jsem měl jen lidi, kteří to brali tak, že běhám, a nikdo to dál neřešil. A jak se na to dívali ostatní?? Nevím. Běhal jsem pro sebe a ne proto co na to okolí.

P6.jpg

Co Tě tehdy motivovalo k závodění? Jaké byly ceny na závodech?

 Nebral bych to jako motivaci k závodění, ale jako motivaci ke zlepšování se. Dobrý nebo výborný výsledek v závodě byla taková třešnička na dortu, a potvrzení toho, že tréninkové úsilí mělo a má smysl a že se ubírá správnou cestou. Pozn. musím přiznat, že kdybych měl tehdy ty vědomosti co mám teď, tak bych trénoval jinak. Ovšem se stejným úsilím. A ceny na závodech?? Různé od finančních - nějaká EURA až po diplom :-), nebo obráceně?? Jednou jsem na závodě vyhrál živé sele. Co s ním ale v Brně?? Tak jsem ho v místě závodu prodal jedné místní paní. Nikdy jsem neběhal kvůli cenám, ale pěkná cena jistě potěšila.

P4.jpg

Jaké oblečení jste v té době používali? Bavlněná trička, tepláky? Jak se lišilo od dnešního běžeckého vybavení?

V 90. letech jsem měl už klasické běžecké vybavení jaké je +/- dnes. Elasťáky, šusťákovou soupravu, běžecké boty atd., v podstatě všechno funkční, ale většinou koupené v zahraničí. Lišilo se, když pominu technologický vývoj a posun, tak hlavně cenou :-) Uvedu krásný příklad. Když už jsem pracoval pro jednu běžeckou značku v ČR, tak jeden konkrétní model stál na konci 90. let 1999,-Kč. Nedávno jsem úplně ten stejný viděl v jednom obchodě a jeho cena byla 3999,-Kč :-) s "odůvodněním" RETRO. 

P3.jpg

A co boty? Běhalo se spíše v českých nebo zahraničních značkách? Jaké modely a značky se používaly, kde se daly koupit a jaké měly tlumení? Existovaly už různé typy bot — tréninkové, tempové, závodní? Kolik kilometrů tehdy boty vydržely?

90. roky byly i co se týče běžeckých bot už paráda. Oproti roků předešlým rozhodně. Všechno jsem si to dovážel z ciziny - měl jsem v Rakousku kamaráda - běžce, který měl běžecký obchod!!

Já jsem používal modely od NIKE ( první NIKE jsem měl už v 80.letech, někdy v roce 1985 - 1986), ADIDAS, REEBOK, SAUCONY, NEW BALANCE, ASICS.. . Tehdy jsem nepreferoval žádnou značku. Podle mne to je, bylo a bude o konkrétním modelu pro toho konkrétního běžce a jeho aktuální potřeby. Vždy najdu u každého výrobce běžecké obuvi minimálně jeden model, který mně bude vyhovovat a stejně tak u něj najdu modely, které mně vyhovovat nebudou.

Ano, existovaly různé typy - silniční, do terénu, závodky, atd. Jen se z toho nedělala taková "komedie" jako dnes :-) A co se týče výdrže?? Tak já jsem ve ve většině z nich běhal až do totálního "vyběhání"!!! Některé vydržely třeba 2000km a některé, třeba jako speciálky - závodky míň.

P2.jpg

V 90. letech neexistovaly chytré hodinky ani aplikace. Jak jste si měřili časy, tep nebo vedli evidenci tréninku?

Mně stačily hodinky s vteřinovkou a později digitálky CASIO se stopkami a pamětí na 30mezičasů. Ještě později jsem na některé tréninky používal POLAR s hrudním pásem na měření tepu. Některé tréninky měřil na stopkách trenér!! Na evidenci tréninku a všeho, i co se vzdáleně týkalo běhu, postačoval tréninkový deník v psané formě (mám je ještě doma). Dnes mně to připadá, že někteří běhající si měří kdeco, ale stejně s těmi hodnotami neumí pracovat a používat je ve svém dalším tréninku. Za mě dost běhajících nezná svoje běžecké pocity (třeba neznají svůj pocit při určitém tempu, respektive podle pocitu neumí určit svoje tempo).

p1.jpg

Jak jste si bez internetu obstarávali informace o závodech a tréninku? Byla to spíše „šeptanda“ mezi běžci, klubové nástěnky nebo časopisy? Co vám tehdy nejvíce chybělo a co si naopak dnešní běžci neumějí představit?

Ono nebylo tolik závodů!! Byly ovšem závody s jasným termínem konání, o kterých se vědělo, protože měly už letitou tradici, a abych nezapomněl, byla tištěná termínovka běhů.... A hlavně, alespoň tak jsem to měl já, nezávodil jsem každý víkend. Bylo to relativně o pár závodech v roce o kterých jsem už dopředu věděl. Mně v té době co se týče běhu nic nechybělo - měl jsem kde a v čem běhat, a bavilo mě to. No, dobré by bylo, kdyby den měl víc jak 24hodin :-)

Když jsi chtěl a snažil se, tak jsi informace ohledně běhu a tréninku sehnal ať už z domácího prostředí, tak z venku (hlavně to byly informace od lidí, co měli k běhu co říci - měl jsem to štěstí). Dnes to je podstatně jinak.

P7.jpg

Jaký byl v tehdejší přípravě Tvůj vztah k cyklistice jako kompenzačnímu sportu?

K cyklistice v podstatě žádný (na rozdíl od dnešní doby). Ona i ta kompenzace byla jiná, ale rozhodně byla. Bez kompenzace ani běh řádně nefungoval, nefunguje a fungovat nebude. Ještě k té cyklistice. Tu jsem praktikoval z "donucení", když mě zranění třeba nedovolilo běhat, ale na kole se dalo jezdit. Uvedu jeden příklad. Z nějakého zdravotního důvodu jsem nemohl běhat, tak jsem si od bratra půjčil "skládačku" ESKA nebo jak se to kolo jmenovalo - takové skládací kolo s malými koly a s přehazovačkou na tři převody a jel jsem na něm v rámci "tréninku" z Brna do Bystřice nad Pernštejnem a zpět (cca 120km).... a zadek jsem měl po tom rozsekaný na padrť :-) Ale ten pocit, že jsem neměl vynucený tréninkový výpadek byl super.

#babos-sports#

Nezmeškej žádný nový článek — klikni a sleduj mě na WhatsApp kanálu