Každý den se z okna svého domu i ze zahrady dívám na Vilámovský kopec (510 m n. m.), kopec Řetovou (557 m n. m.) a Andrlův Chlum (559 m n. m.). Bydlet v krajině plné smrkových lesů a kopců a nevyužívat je k běhání by byla škoda. Po Andrlově Chlumu pobíhám po nejrůznějších stezkách velmi často.
Jedna z cest na vrchol vede po modré turistické značce Řehořovým dolem. Právě tam můžete často potkat trénovat Vendy Kacálkovou. Ta si pro rok 2026 stanovila mimořádnou výzvu – zdolat Andrlův Chlum celkem 1001krát. Od počátku roku 2026 do 31.8.2026 dokázala již 551 výstupů. Což je více než 1100 kilometrů nahoru, více než 1100 km dolů a více než 126 nastoupaných kilometrů do výšky! O tomto ambiciózním projektu si více povíme v samostatném článku na konci roku.
Vendy však letos nemířila jen na Andrlův Chlum. Součástí její přípravy byla také legendární Beskydská sedmička (B7), prestižní extrémní horský ultramaraton vedoucí po hlavních hřebenech Moravskoslezských Beskyd. Trasa měří přibližně 100 kilometrů a závodníci během ní nastoupají okolo 5 500 výškových metrů. Letošní ročník se uskutečnil od 28. do 30. srpna 2026 se startem v Třinci. 
A toto jsou čerstvé vzpomínky úspěšné závodnice Vendy Kacálkové:
Rok 2024 – 24 h 43 min
Rok 2026 – 18 h 50 min
Před letošní B7 jsem věděla, že mám slušně natrénováno. Vlastně mnohem víc než předchozí rok – přes 2 400 km a 122 000 nastoupaných metrů. A právě proto jsem věřila v dobrý výsledek. 
Můj sen byl… a vlastně stále je… postavit se na bednu.
To letos bohužel nevyšlo. I když si myslím, že jsem k tomu tentokrát měla opravdu blízko, což při pohledu na výsledný čas možná vůbec nevypadá.
Start jsem úmyslně napálila. Potřebovala jsem se dostat co nejvíce dopředu, abych nechytla špunt v prvních kopcích. Jenže přepálený start v ultra dost často znamená jediné – nedokončení. Šla jsem tedy do velkého rizika. 
Asi na 25. kilometru nás chytla solidní bouřka. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo to, že tu nejsem sama a je tu ještě dalších 2 999 bláznů… takže se pravděpodobnost, že blesk trefí zrovna mě, přece jen trochu snižuje. 
Na Lysou horu jsem dorazila za tmy a byl to pro mě ohromný zážitek. Minulý ročník jsem na Lysou dorazila až po východu slunce, a přitom jsme tehdy startovali o hodinu dříve než letos.
V Ostravici jsem byla na 254. místě z 3 000.
Tam jsem se ještě cítila plná elánu. A začala jsem doufat… vlastně i věřit, že by to letos opravdu mohlo klapnout. Čas pod 16 hodin. A třeba i ta vysněná bedna. V jednu chvíli jsem byla 5. v kategorii a zbýval jen kousek.
Jenže po seběhu ze Smrku do Čeladné začalo peklo.
Tím, že jsem skoro nejedla kvůli problémům se žaludkem, bylo moje tělo čím dál více vyšťavené. Věděla jsem, že kdybych něco snědla, tak to ze mě pravděpodobně půjde buď vrchem, nebo spodem.
Za celou dobu jsem do sebe dostala asi 5 gelů, půlku krajíce chleba, 2 vývary, z čehož první byl vlastně jen voda, a jedno magnézko.
S nohama to začalo být čím dál horší. Už nešlo běžet. Postupně jsem musela změnit taktiku a místo snění o bedně jsem si začala přát už jen jediné – dokončit.
Byl to nesmírný boj s tělem, ale i s hlavou.
Věděla jsem, že běžet už nedokážu. V sestupech mě začalo předbíhat stále více lidí. Můj sen se postupně vzdaloval.
Hlava chtěla. Ale tělo už nemohlo…Nechala jsem tam úplně všechno.
A právě proto pro mě má tenhle výsledek možná ještě větší hodnotu.
Velké díky patří Dáše P., která mi dělala support a podporovala mě během celého závodu.
Taky Markétce V., od které mi chodily neskutečně motivující zprávy a u některých mi ukápla nejedna slza.
Děkuju také Jirkovi S. a Danovi za podporu. A mohla bych pokračovat dál a dál… Děkuju moc všem. Vážím si toho víc, než dokážu popsat.
Zatím ve mně převládá zklamání. Vím, že jsem letos měla natrénováno na mnohem víc a že jsem byla svému snu možná blíž, než nakonec ukazuje výsledný čas.
Ale věřím, že až emoce trochu opadnou a já se na celý ten závod podívám s odstupem, budu i za tento výsledek ráda. Protože jsem se nevzdala. I ve chvíli, kdy tělo už dávno protestovalo, jsem bojovala dál až do cíle.
A teď výsledky:
Celkově: 467. místo z 3 000
V kategorii: 9. místo ze 76
Zlepšení oproti roku 2024 o téměř 6 hodin. Bedna letos nebyla. Ale sen nekončí. Příští rok znovu na startu.
Galerie
